Film Hon na mamuty uvedený v Praze otevřel témata odporu proti režimu a umělecké svobody
Velvyslanectví Litevské republiky v Praze ve spolupráci s pražskou Knihovnou Václava Havla uspořádala promítání dokumentárního filmu režisérky Aistės Stonytės Hon na mamuty a diskusi na téma Umělecká svoboda v nesvobodné Evropě. Diskuse se na dálku zúčastnila A. Stonytė a dlouholetá spolupracovnice a badatelka díla prezidenta České republiky, disidenta a dramatika V. Havla Anna Freimanová.
„Dnes je stále aktuální klást otázky, jak se umění v období sovětské okupace stalo formou odporu a jaká byla cena za tvůrčí odvahu osobností jako Jonas Jurašas a Václav Havel. Tyto otázky jsou důležité nejen pro historii, ale i pro současnost – když zapomeneme na minulost, vzniká prostor pro nové hrozby. To připomíná i válka proti Ukrajině,“ řekl moderátor diskuse, velvyslanec Litvy v Praze Rolandas Kačinskas.
Hon na mamuty je příběhem legendární divadelní hry režiséra J. Jurašase, zakázané v roce 1968, na jejímž pozadí autorka filmu rozvíjí téma lidských dramat v represivním režimu a hovoří o hodnotě umělecké pravdy a svobody. V roce 2024 byl film oceněn litevskou národní filmovou cenou Stříbrná volavka v kategorii dokumentárních filmů.
V rozhovoru s A. Stonyte a A. Freimanovou velvyslanec uvedl, že osud J. Jurašase nám připomíná pravdu, která rezonuje jak v Litvě, tak v České republice: v dobách útlaku se umění stává zrcadlem, a někdy i kladivem. „Zejména dnes je morální odvaha osobností jako Jurašas a Havel, jejich víra, že pravda vyslovená šeptem může porazit strach, důležitější než kdy jindy,“ uvedl R. Kačinskas. Umělecká rebelie J. Jurašase, která vedla k jeho vyhnanství, stejně jako vytrvalý disidentský boj V. Havla proti komunistické ideologii se staly faktory, které pomohly našim státům získat zpět svobodu, i když za cenu velkých osobních obětí.
V diskusi rezonovaly témata umělecké cenzury, osobní odpovědnosti a viny. A. Freimanová se podělila o vzpomínky na český divadelní život v sedmém a osmém desetiletí, hovořila o kořenech politické filozofie V. Havla a jejích souvislostech s jeho zkušenostmi zakázaného umělce. Rozhovor odhalil mnoho paralel mezi realitou a osudy umělců tvořících v době totality v Litvě a Československu. Nezůstalo jen u hodnocení historie – A. Stonytė a A. Freimanová se podělily o své myšlenky ohledně norem omezujících dnešní umělce a výzev pro svobodu tvorby.
Akci Velvyslanectví Litvy zorganizovalo ve spolupráci s partnerem Edison Filmhub v Praze a za přispění litevské filmové společnosti Studio Nominum. Večera se zúčastnili představitelé české kultury a vědy, diplomaté působící v Praze, členové litevské komunity a milovníci filmu.
